Výstavba v letech 1935 - 1938, stav v září 1938

Opavský úsek opevnění spadající pod ŽSV IV měl být po svém dokončení značně rozsáhlý. Zahrnoval oblast mezi tvrzemi "Smolkov" na východě a "Orlík" na západě. Cílového stavu nebylo samozřejmě v roce 1938 dosaženo. To se týká hlavně těžkého opevnění, kdy z plánovaného počtu téměř 90-ti srubů bylo v září 1938 vybetonováno pouhých 26 ve východní části úseku. Přehled těchto objektů je uveden dále. Lehké opevnění na tom bylo podstatně lépe, takže jeho linie tvořily hlavní obranné pásmo na místech chybějícího těžkého opevnění.

Dohotovené úseky TO

1. stavební podúsek - Malé Hoštice

Navazoval na úsek Moravská Ostrava pod tvrzí "Smolkov" u Háje ve Slezsku, procházel podél jižního břehu řeky Opavy, před samotným městem Opava se stáčel severním směrem a tvořil severovýchodní část oblouku kolem města, který přehrazoval silniční a železniční komunikace na Hlučínsko a do tehdy německé Ratiboře. V bažinatém terénu kolem řeky Opavy byla odložena stavba srubů OP-S 1 až 5, OP-S 7 a 8 a nahradily je 2 sledy LO. Postaven byl jen srub OP-S 6 "Na zbytkovém" u důležité silnice Kravaře - Štítina. Ten byl spolu s ostatními objekty úseku - OP-S 9 "Na loukách", OP-S 10 "Křižovatka", OP-S 11 "U cihelny", OP-S 12 "Na Rytířském", OP-S 13 "Na pískovně", OP-S 14 "U obrázku" a OP-S 15 "U kruhovky" - betonován mezi červnem a říjnem 1937. Sruby byly stavěny ve II. a III. odolnosti, převážně byly vyzbrojeny kombinací zbraní L1 a M, některé byly osazeny zvony pro pozorování a zbraň D, OP-S 11 a 15 měly i dělostřelecký pozorovací zvon. Výstavbu prováděla firma V. Nekvasil, a.s., Praha-Karlín.

2. stavební podúsek - Jaktař

Navazoval na 1. podúsek, obtáčel Opavu na severu a severozápadu a pokračoval západním směrem k Milostovicím. Opět přehrazoval několik komunikačních spojů, přičemž zajímavým způsobem byl zasílen zlom linie v průchodu přes silnici a železnici na Krnov a silnici na Bruntál - před pěchotní srub OP-S 22 zde byly předsunuty 2 sledy LO. Objekty OP-S 16 "Střední pole", OP-S 17 "Nad silnicí", OP-S 18 "Sádrovna", OP-S 19 "Finanční budka", OP-S 20 "Na střelnici", OP-S 21 "Malý cvičák", OP-S 22 "Úvoz", OP-S 23 "Potok" a OP-S 24 "Gelovo pole" byly betonovány od července do prosince 1937 ve II. a III. odolnosti, byly vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, některé zbraněmi D ve zvonech, OP-S 22 měl jedinou kopuli pro zbraň M v úseku. Pro dělostřelecké pozorování sloužily zvony na OP-S 18 a 22. Výstavbu prováděla firma Ing. Bohuslav Krýsa a spol., Moravská Ostrava.

Během června až srpna 1938 byla severní část oblouku TO kolem Opavy posílena. Mezi OP-S 9 až 19 bylo vloženo 12 zesílených "řopíků", přičemž objekt č. 9 mezi OP-S 11 a 12 je jediný svého druhu v celém čs. opevnění. Jedná se o objekt pro čelní palbu pěchotního PT kanónu označovaný LO vz. 37G. Měl postřelovat úvoz, který svými zbraněmi nemohly zasáhnou těžké objekty.

3. stavební podúsek - Milostovice

Navazoval na 2. podúsek východně od Milostovic, pokračoval západním směrem k Jamnici, kde byl přerušen tvrzí "Šibenice" a pokračoval sruby OP-S 37 a 38 severně od osady Sádek. Linie měla dále pokračovat přes Židovský vrch ke kótě Gudrich (Skalka), kde měl srubem OP-S 45b celý podúsek končit. Od května do září 1938 se firmě Ing. Krýsa podařilo vybetonovat objekty OP-S 25 "Trigonometr", OP-S 26 "Milostovice", OP-S 27 "Paletovo pole", OP-S 28 "Mezicestí", OP-S 29 "Rozcestí", OP-S 37 "Pařížský vrch" a OP-S 38 "U Sádku". Opět byly ve II. a III. odolnosti, vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, v případě OP-S 29 vpravo i minometem (zbraň G), na OP-S 27 a 37 byly použity těžké kulomety ve zvonech, na OP-S 28 a 38 měly být dělostřelecké zvony. Do konce září 1938 se nepodařilo osadit zvony na OP-S 25, 29, 27 a 38 a pozorovací zvon na OP-S 28. Zbytek podúseku byl v září 1938 ve značném stupni rozpracovanosti.

4. stavební podúsek - tvrz "Šibenice"

Opevněnou linii na západ od Opavy měla dělostřelecky zajišťovat jedna z nejmohutnějších tvrzí čs. opevnění. Měla mít 3 pěchotní sruby (OP-S 30 "Šibenice", OP-S 31 "U cesty", OP-S 32 "Kopaniny", všechny na obě strany zbraně L1 a M, 2 pěchotní zvony, pozorovací zvon), 2 dělostřelecké sruby (OP-S 34 "Březová", OP-S 35 "U vrby"), výsuvnou otočnou dělostřeleckou věž (OP-S 33 "Katastr"), minometnou věž (OP-S 33a) a vchodový objekt (OP-S 35a "Divá Hůra", napojení na podzemí výtahovou šachtou). Podzemí tvrze mělo být tak rozsáhlé (přes 3 km), že dopravu zde měly zajišťovat 3 elektrické vlaky podobně jako ve tvrzích Maginotovy linie. Tvrz byla umístěna v plochém a přehledném terénu, takže její povrch pomáhaly chránit i 3 sledy LO, které byly navíc posíleny 5-ti lehkými objekty předsunutými do předpolí tvrze. Od května do září 1938 byly částečně vyrubány podzemní galerie (nepodařilo se je však propojit), vyhloubeny šachty objektů OP-S 30, 31, 32, 35a, 5 pomocných šachet, provedeny výkopy pro objekty OP-S 30, 31, 32 a 34 (částečně) a základová deska pro OP-S 32. Z velké části byly dokončeny PT příkopy. S betonováním pěchotních srubů se počítalo do konce roku 1938, do dubna následujícího roku měly být hotovy ostatní objekty. Stavbu prováděla firma Lanna, akciová společnost stavební, Praha II.

Společně s tvrzí "Šibenice" byly zadány i samostatné pěchotní sruby OP-S 36a "Horní dvoják" a OP-S 36b "Dolní dvoják". Jde vlatně o "normální" srub rozdělený na poloviny, přičemž pravá navazuje na tvrzový OP-S 32 a levá stojí pod svahem ohraničujícím tvrz. Oba sruby působí do svého směru zbraněmi L1 a M, OP-S 36b navíc zbraní G, do září 1938 se je podařilo vybetonovat a na "áčko" osadit zvony.

Další části úseků TO spadající pod ŽSV IV směrem na západ k Jeseníkům se projekčně připravovaly, nebyly ale realizovány, tudíž se jimi zde nebudu zabývat.

Stav výzbroje a výstroje v září 1938

V 1. a 2. podúseku byly osazeny všechny zvony, ve 3. chyběly v objektech III. odolnosti (OP-S 25, 29), pozorovací zvon na OP-S 28 a na objektech, které byly betonovány jako poslední (OP-S 36b, 37, 38). Zvony pro zbraň N až po srub OP-S 22 byly rovněž vybaveny vnitřním zařízením (DZ-5) s velkou pravděpodobností včetně pěchotních periskopů vz. 38 (alespoň 1 na srub). Zbylé zvony byly provizorně vybaveny dřevěnými podlážkami, na místech chybějících zvonů vznikla kulometná střeliště z pytlů s pískem zakrytá stříškou.

Překážky byly hotovy z podstatné části - táhly se téměř kompletní až po OP-S 38, za OP-S 25 ale ještě nebyly zcela dokončeny PT příkopy a nahrazovaly je ocelové rozsocháče.

Spojení zajišťovala pevnostní telefonní síť. Ta byla na Opavsku vyměřována v dubnu 1938 a následně zadána firmě Dr. Ing. Antonín Schindler, Moravská Ostrava. V září 1938 byla síť značně rozpracována, byly vybetonovány komory severovýchodně a studny jižně od Opavy, na západ od města se ale s pracemi teprve začínalo. Je předpoklad, že zároveň s budováním telefonní sítě byly pokládány i antény zemní telegrafie jednotlivých srubů, bližší informace však chybí. S montáží vnitřní spojovací sítě vlastních srubů - telefony, zvukovody, žárovkovými návěstími - se počítalo až v roce 1939.

Vodoinstalace - důležitá složka soběstačnosti každého srubu - byla zajišťována firmami Sigmund - pumpy, Olomouc a Antonín Kunz, Hranice, jejichž čerpadla instalovaly firmy J. K. Rudolf (OP-S 6 až 15), Ing. Krýsa (OP-S 16 až 24) a Hygiea (OP-S 25 až 29, OP-S 36a až 41).

Výrobu a montáž prvků filtroventilace v 1. podúsek prováděla firma Pragoferra, Praha-Strašnice od března do června 1938. O 2. podúsek se postarala firma Janka a spol., a.s., Radotín. Instalaci v objektech 3. podúseku měly provádět firmy Radia (potrubí) a Janka (soustrojí).

Elektroinstalační práce (kromě osazování dieselagragátů) prováděly firmy Ing. Krýsa (OP-S 23 a 24) a J. K. Rudolf (zbytek). Samotné dieselagregáty na výrobu elektrické energie byly vyrobeny pro 1. a 2. podúsek, pro 3. byly rozpracovány. Škodováčtí montéři však dorazili do Opavy až 29. září, takže v kritické době byly všechny opavské objekty bez energie.

Nejdůležitější součástí každého bojového objektu jsou však zbraně a jejich pevnostní lafety. V tomto směru nebyla situace u dobudovaných objektů nejhorší. Hlavní zbraň - protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) - byla dodávána a škodováckými montéry instalována od dubna 1938. V září tak byly vybaveny všechny sruby kromě "nejčerstvějších" OP-S 36a až 38. Plánovaná dotace střeliva byla dodána asi z poloviny. Druhou hlavní zbraní - dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (zbraň M) - byly zcela jistě do června 1938 vybaveny sruby 1. a 2. podúseku, s velkou pravděpodobností však byly do září tyto zbraně instalovány až po OP-S 36a. Lafetami pro lehký kulomet byly vybaveny všechny příslušné zvony, střílny pod betonem byly ale zajištěny jen po OP-S 24. Lafety pro TK do zvonů a pro zbraň M v kopuli OP-S 22 chyběly. Dotace střeliva byla zajištěna. Do objektů se již nedostaly časované ruční granáty vz. 38 určené do granátových skluzů, jejichž výroba se teprve rozbíhala. Stejně tak se v září 1938 zahajovala výroba kasematního minometu ráže 90 mm (zbraň G), takže sruby OP-S 29 a 36b se jich nedočkaly.

Pevnostní dělostřelectvo citelně chybělo. Jednak dodávky pevnostních houfnic a minometů byly naplánovány až na rok 1939, jednak speciální objekty pro tyto zbraně byly buď ve výstavbě (tvrz "Šibenice") nebo teprve v projektech (izolované dělostřelecké sruby u Horních Životic, Skrbovic a Dětřichovic, izolované minometné sruby) či úvahách (minometný srub na severním předměstí Opavy). Jedinou dělostřeleckou základnou pro opavský úsek tak byla stavebně již dokončená tvrz "Smolkov" patřící do úseku Moravská Ostrava, takticky však působící i ve východní části opavského úseku až po samotnou Opavu. Její nedodané pevnostní houfnice za mobilizace improvizovaně nahrazovala baterie 75 mm horských kanónů vz. 15.

Lehké opevnění

Lehké opevnění, které mělo tvořit druhou linii za pásmem TO a zesilovat jeho palbu bylo v úseku působnosti ŽSV IV ve značně pokročilém stavu. Na východ od Opavy se táhly 2 sledy a tvořily tak hlavní obranné pásmo (HOP). V oblouku kolem Opavy bylo vloženo 12 zesílených objektů. Od Opavy na západ se táhly 2 až 3 sledy LO až do Jeseníků, přičemž od Sádku tvořily HOP. Kromě úseků budovaných v září 1938 byly linie LO připraveny k obraně. Výstavbu zajišťovaly firmy Hublík a Šipka, Olomouc (Smolkov, Komárov, Karlovice, Mnichov), Ing. Schmalz, Olomouc (Jaktař, Suchý vrch, Dlouhá hora, Domašov), F. Střelec, Rychvald (Milostovice, Bretnov), Rössler a Kudlík, Č. Třebová (Sádek, H. Benešov), J. Komrska, Olomouc (Milotocký vrch), J. Drahoš, V. Mýto (N. Heřmínovy) a J. Česal, Olomouc (Jelení vrch).