Samostatný pěchotní srub OP-S 25 "U trigonometru"

Byl postaven jako první objekt 3. stavebního podúseku Milostovice Ženijního skupinového velitelství IV v Opavě ve III. odolnosti (tloušťka stropu 250 cm, čelní stěny 275 cm a ostatních stěn 125 cm) jako oboustranný, dvoukřídlý, dvouzvonový objekt. Obě střelecké místnosti byly vyzbrojeny kombinací zbraní L1 (protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37) a M (dvojče těžkých kulometů vz. 37), hlavní výzbroj pod betonem byla doplněna čtveřicí zbraní N (lehký kulomet vz. 26) k ochraně hlavních střílen, týlu a vchodu. Srub byl postaven firmou Ing. Bohuslav Krýsa a spol., Moravská Ostrava (ke stavbě zadán 14.2.1938), velitelem Vojenského stavebního dozoru byl kpt. žen. ing. Zdeněk Ingriš, zástupcem por. žen. Fára, správci stavby por. stav. Karel Kramář a Karel Konopík. Firma převzala stavbu 21.2.1938 a betonáž proběhla ve dnech 2.-7.5.1938. Betonáři při ní do připraveného bednění ručně napěchovali 1807 m3 betonu, který po 28 dnech tuhnutí vykazoval pevnost v tlaku až 650 kg/cm2. Předepsaná norma 450 kg/cm2 tak byla splněna. Oba zvony AJN (pro pozorování a palbu lehkým kulometem vz. 26) – třístřílnový a čtyřstřílnový – odolnosti V (síla pancíře v úrovni střílen 30 cm) měly být vyrobeny Škodovými závody v Plzni s výrobními čísly 160 a 162 a dodány až v únoru 1939. V září 1938 byl srub stavebně dokončen, vyzbrojen zbraněmi L1 (výrobní čísla 199 a 200, zamontovány v září 1938) a M, nebyly však dodány lafety pro lehké kulomety. K dispozici bylo dostatečné množství munice (asi polovina dotace granátů do protitankových kanónů, tj. cca 1200 kusů, asi 320000 ks nábojů do těžkých kulometů a asi 80000 ks do lehkých kulometů), nebyly ale dodány časované ruční granáty pro granátové skluzy. Rozvody vody (firma HYGIEA) nebyly hotovy, elektřiny (včetně dieselagregátu, instalace firma J. K. Rudolf, Plzeň) nebyly započaty, filtroventilace byla 26.8.1938 zadána firmám RADIA (potrubí) a Janka (soustrojí). Tyto se také nepodařilo osadit. V provozu nebyla telefonní ústředna ani stanice zemní telegrafie, stejně jako i celá vnitřní spojovací síť, se kterou se počítalo až v roce 1939. Ve skladištích chyběly zásoby potravin i pohonných hmot. Překážkový systém kolem objektu byl hotov, prázdné zvonové šachty byly obloženy pytli s pískem a zastřešeny stříškami. Velitelem objektu byl por. pěch. Vavřinec Vejmola.