Samostatný pěchotní srub OP- S 27 "Paletovo pole"

Byl postaven jako třetí objekt 3. stavebního podúseku Milostovice Ženijního skupinového velitelství IV v Opavě ve II. odolnosti (tloušťka stropu 200 cm, čelní stěny 225 cm a ostatních stěn 100 cm) jako oboustranný, dvoukřídlý, dvouzvonový objekt. Obě střelecké místnosti byly vyzbrojeny kombinací zbraní L1 (protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37) a M (dvojče těžkých kulometů vz. 37), hlavní výzbroj pod betonem byla doplněna trojicí zbraní N (lehký kulomet vz. 26) k ochraně hlavních střílen, týlu a vchodu. Srub byl postaven firmou Ing. Bohuslav Krýsa a spol., Moravská Ostrava (ke stavbě zadán 3.2.1938), velitelem podúseku byl kpt. žen. Zdeněk Ingriš, stavbyvedoucím por. stav. Karel Kramář. Firma převzala stavbu 10.3.1938 a betonáž proběhla ve dnech 30.5.-3.6.1938. Betonáři při ní do připraveného bednění ručně napěchovali 1622 m3 betonu, který po 28 dnech tuhnutí vykazoval pevnost 518-642 kg/cm2, čímž byla požadovaná norma pevnosti vysoce překročena. Zvony byly dvou typů – pravý AJN (pro pozorování a palbu lehkým kulometem vz. 26) vyrobený Vítkovickým horním a hutním těžířstvem s výrobním číslem 216 byl osazen 14.9.1938 a levý AJD (pro pozorování a palbu těžkým kulometem vz. 37) vyrobený Třineckými železárnami báňské a hutní společnosti s výrobním číslem 214 byl osazen 17.6.1938. Oba zvony byly čtyřstřílnové odolnosti II (síla pancíře v úrovni střílen 20 cm). V září 1938 byl srub stavebně dokončen, vyzbrojen zbraněmi L1 (výrobní čísla 240 a 241, montáž proběhla v září 1938), M (montáž proběhla do konce září 1938) a N (chyběly lafety pro střílny „pod betonem“), nebyla vyrobena lafeta těžkého kulometu pro zvon AJD. Oba zvony měly nainstalovány provizorní dřevěné podlážky a žebříky namísto nedodaného vnitřního zařízení DZ-5. K dispozici bylo dostatečné množství munice (asi polovina dotace granátů do protitankových kanónů, tj. cca 1200 kusů, asi 320000 ks nábojů do těžkých kulometů a asi 80000 ks do lehkých kulometů), nebyly ale dodány časované ruční granáty pro granátové skluzy, byly nahrazeny granáty nárazovými (mělo jich být 375 kusů). V objektu mělo být rovněž uloženo 320 signálních a osvětlovacích pistolových raket. Rozvody vody (čerpadlo firma Sigmund – pumpy, Olomouc, vodoinstalace firma Hygiea) a elektřiny (firma J. K. Rudolf, Plzeň) nebyly hotovy, dieselagregát také nebyl osazen. Filtroventilace (potrubí firma Radia, soustrojí firma Janka) nebyla nainstalována. V provozu nebyla telefonní ústředna, stanice zemní telegrafie, ani vnitřní spojovací síť. Ve skladištích chyběly zásoby potravin i pohonných hmot. Překážkový systém kolem objektu nebyl zcela dokončen, protitankové příkopy byly provedeny pouze ve výkopu. Osádku tvořilo 36 mužů 14. roty (velitel kpt. pěch. Karel Krejčů) IV. praporu (velitel pplk. pěch. Jakub Kovařík, posádka Opava) hraničářského pluku 4 (velitel plk. pěch. Jan Satorie, posádka Hlučín) a 4 dělostřelečtí pozorovatelé, pro které měla být k dispozici radiostanice.

Během okupace nebyl srub nijak poškozen, takže se dá s velkou určitostí předpokládat, že při přípravě obrany proti Sovětské armádě zde byly opět nainstalovány čs. protitankové kanóny a těžké kulomety.

Objekt je nyní v péči KVH Opava, je vyčištěn, zabezpečen, okolí je udržováno.