Válečná léta

Výsadková operace Bruntál

Německé velení se domnívalo, že odhalilo slabinu čs. opevnění mezi Opavou a Bruntálem v místech, kde dosud nebylo postaveno těžké opevnění a hlavní obrannou linii tvořily 3 sledy LO. K podpoře prolomení obrany v těchto místech byla plánována první velká výsadková operace v historii. Výsadkáři měli být vysazeni na plochách u obce Košetice jižně od Malých Heraltic a na poli jižně od Milotického vrchu, připravit přistávací plochy pro transportní letouny a z týlu zaútočit na obrannou linii. Ihned po odchodu čs. vojsk byla tato operace provedena v menším rozsahu cvičně. Parašutisté byli vysazeni na obou plochách ráno 7. října 1938, ale akce neproběhla podle plánu. Výsadky byly shozeny nepřesně, dlouho se shromažďovaly, příprava přistávacích ploch se opozdila, takže cvičení mající trvat několik hodin se protáhlo na 2 dny. Vlastní útok na linii LO začal až 8. října ráno. Velení wehrmachtu bylo zklamáno, ale na druhé straně získalo cenné zkušenosti.

Doplněk 2004: Předcházející informace byly čerpány ze zdrojů, které prvotně vycházely z prací pana Johna. Novější bádání však ukazují, že Johnovy  informace jsou často velice nepřesné. V případě Operace Bruntál snad vůbec nedošlo k vysazení parašutistů, ač to pan John tvrdí. Doufám, že se dnešním badatelům podaří tyto nesrovnalosti brzy objasnit.

Za německé okupace

V prvních týdnech po odstoupení pohraničí se linie TO (zejména tvrz "Smolkov") stala cílem masových návštěv německého obyvatelstva. Zároveň prováděli vojenští odborníci rozsáhlý průzkum celého obranného systému a označovali čísly objekty a zvony. Ale ještě na podzim 1938 začali Němci systematicky vytrhávat zvony a střílny hlavních zbraní těžkých objektů a odvážet je částečně na svá opevnění a částečně do hutí. Tohoto řádění bylo ušetřeno pouze několik srubů u Milostovic z důvodů, o kterých si povíme dále, a z neznámých důvodů i střílny několika dalších objektů na Opavsku. Krycí záhozy z lomového kamene byly pak rozebírány na údržbu silnic, objekty lehkého opevnění se pro obyvatelstvo staly zdrojem kvalitních prken.

Část opevnění u Milostovic se ale nestala rýžovištěm oceli. Zde nebyly pancéřové prvky trhány, ale naopak chybějící doplňovány. Na objekty III. odolnosti OP-S 25 "Trigonometr" a OP-S 29 "Rozcestí" tak byly osazeny zvony přivezené z ostravského úseku - ze srubů MO-S 9, 10, 14 a 17. Dělostřelecký pozorovací zvon na OP-S 28 "Mezicestí" nahradil obyčejný zvon z MO-S 11. Důvodem těchto přesunů byl záměr vytvořit ženijní polygon umožňující nácvik zdolávání opevněné linie. Okolí Milostovic se stalo i cílem zkoušek bombardování objektů. Některé z nich (údajně OP-S 28) byly pro lepší viditelnost natřeny na bílo a piloti střemhlavých bombardérů se je snažili na konci roku 1938 zasáhnout svými bombami. Úspěchu však nebyly dosaženo. Jak se ale postupně válečná karta začala obracet v neprospěch Němců, význam cvičiště upadl.

Duben 1945

Jak se na začátku roku 1945 začala z východu přibližovat fronta, vzrostla důležitost pevnostní linie, a proto se i pře své zmrzačení stala důležitou součástí německého obranného pásma. V otvorech po vytržených střílnách byly z nearmovaného betonu vytvořeny nové střílny (za nimi byly umístěny kulomety na střeleckých stolech nebo polních lafetách), šachty po zvonech byly zasypány kamením, zality betonem a byla zde vybudována kulometná hnízda. Kromě těžkých kulometů vz. 37 v nevytržených střílnách se uplatnily i původní čs. protitankové kanóny vz. 36, které byly přivezeny ze skladu v Dubnici nad Váhom a instalovány do srubů, kterým původní střílny zůstaly. Mohlo se jednat celkem až o 20 kusů (sruby OP-S 17 až 22, 25 až 29). Potvrzeny byly zatím v objektech OP-S 19, 22, 27 až 29. Tyto protitankové zbraně však již nestačily na moderní tanky, proto byly za týlovými stěnami srubů umisťovány tanky a samohybná děla, které odsud působily boční palbou. Okolí bylo protkáno složitým systémem zákopů, střeleckých stanovišť, zátarasů, minových polí a tankových pastí, takže celé obranné pásmo dosahovalo hloubky 2 až 3 km. Němci v obraně preferovali boj v otevřeném prostoru a do bunkrů se uchylovali při dělostřelecké palbě či bombardování. Bojovat v objektech mohli jen nouzově, protože chybělo veškeré vnitřní vybavení včetně potřebné ventilace. Přesto byly těžké pevnosti i "řopíky" v dubnu 1945 těžkým oříškem pro útočící ruskou 60. a 38. armádu.

První jednotky 60. armády prorazily bývalou čs. obrannou linii 17. dubna mezi Kravařemi a Velkými Hošticemi. Zde se dostaly přes řeku Opavu a postupovaly na Komárov. Zároveň 38. armáda (spolu s 1. čs. samostatnou tankovou brigádou) prorazila u Štítiny. Stále panují dohady a spory o údajné mohutné tankové bitvě a rozhodující úloze srubu OP-S 6. Některé prameny ji popisují, jiné ji odkazují do říše bajek. Např. podle pamětníka: "Zvlášť nebezpečná byla pevnost, za kterou se skrývaly 2 hitlerovské tanky, po pravé straně asi 100 m od silnice Kravaře-Štítina (pplk. J. Mihoč, Nové Opavsko, roč. VII, č. 16, 10.4.65)". Mezi 20. a 22. dubnem se bojovalo o bývalou čs. pevnostní linii např. u Malých Hoštic, v prostoru Kateřinek a po obsazení Opavy i na západ od ní. Prvosledovým jednotkám se většinou podařilo zničit zakopanou těžkou techniku protivníka a proniknout, izolované obránce ukryté ve srubech však v mnoha případech zdolávaly až druhosledové jednotky pomocí náloží a plamenometů. Známý je případ srubu OP-S 10 "Křižovatka", ve kterém po útoku plamenometem vybuchla munice a zahynula celá posádka. Podle nepotvrzených zpráv starousedlíků se prý kolem srubu OP-S 11 "U cihelny" dlouho držela jednotka Hitlerjugend. Každopádně zůstalo v tomto prostoru množství vraků ruských tanků. V okolí srubů OP-S 19 "Finanční budka" a OP-S 20 "Na střelnici" se údajně Němci drželi až do začátku května. O těžkých bojích okolo OP-S 19 svědčí jeho poválečné fotografie, pořízené před přestavbou na stanoviště štábu Civilní obrany. Svědectvím jaktařského německého faráře je doložen případ srubu OP-S 22 "Úvoz", kde musel být odpor obklíčené německé posádky překonáván přímou palbou ruských děl do týlové stěny (toto dodnes dokumentují stopy po zásazích), zlomen byl však až po vyčerpání munice a potravin obránci (ti pak byli údajně postříleni). 

V této době se naplnil osud OP-S 29 "Rozcestí", který byl mohutným výbuchem zcela zničen. Podle jedné verze způsobili výbuch ustupující Němci, podle druhé jej Rusové nacpali kořistní municí a tu pak odpálili.