Klub vojenské historie Opava
OP-S 25 „U Trigonometru”

Všechna vozidla byla na bojovou ukázku zapůjčena spřátelenými KVH a soukromými sběrateli.

Tanky, samohybná děla

T-34/85

Tank T-34/85 byl druhou hlavní verzí T-34, nejslavnějšího sovětského tanku Velké vlastenecké války. Britský vojenský historik a teoretik Sir Basil Liddell Hart o tancích T-34 napsal, že byly „hrubé, postrádající nátěr zvenčí a dokonce i zevnitř. Jejich konstrukce brala jen malý ohled na pohodlí osádky. Tanky neměly drobná technická vylepšení a nástroje, které byly podle západních odborníků nezbytné pro řízení, střelbu a bojovou součinnost. Na druhou stranu měly tanky T-34 mohutné a dobře tvarované pancéřování, výkonnou výzbroj, byly rychlé a spolehlivé, což jsou čtyři nezbytné vlastnosti úspěšného tanku.“ T-34 byl univerzální tank, který bylo možné hromadně vyrábět s použitím nekvalifikované pracobní síly. Osádku T-34/85 tvořilo pět osob. Hlavní zbraň 85mm tankový kanón ZiS-S-53, dále 2 x 7,62mm kulomet DT. Pohon zajišťoval 12válcový diesel, V-2 o výkonu 370 kW (500k). Maximální rychlost 55 km/h, dojezd 310 km. Největší tloušťka pancíře 90 mm. Vyráběn v letech 1943-1958.

SU-100

SU-100 vycházela konstrukčně ze starší SU-85 a byla jí také na první pohled velmi podobná. Výroba SU-85 po po nástupu T-34/85 byla ukončena. Stroj byl opět postaven na podvozku tanku T-34, ze kterého převzal rovněž motor, převodovku a další agregáty. Uvádí se, že SU-100 převzala 84% komponent z existujích strojů T-34, SU-85 a SU-122. Pouze 16% součástí samohybného děla bylo nově vyvinuto. Hlavní zbraň byl 100 mm kanón D-10 S vyvinutý z původně námořního kanónu B-34. Kulometnou výzbroj vozidlo nemělo. Osádku tvořily čtyři osoby. Pancéřování mělo tloušťku 20-75 mm. Maximální rychlost 48 km/h. Období výroby 1944 - 1956. V letech 1951-1956 byl licenčně vyráběn v Československu pod označením SD-100.